Bílá smrt

21. července 2008 v 19:25 | za.bicka
WRITTEN BY: My mum...
Strašně jsem ti záviděla, jak umíš jezdit na lyžích. Já jsem stála a když jsem se náhodou rozjela, skončila jsem na zemi. Pak sis mě všiml a nabídl mi výuku, souhlasila jsem a tak jsi mě učil celou zimu. Učil jsi mě s láskou. Pak se najednou na vrcholku uvolnil sníh a někdo křičel: "LAVINA." Všichni utíkali pryč. Díval jsi se na mě a beze slova jsi se pustil dolů, kde byli nějací lidé. Myslel sis, že se Ti podaří je zachránit. Neohlédl ses a neslyšel, jak jsem volala: "VRAŤ SE." Na ten den nikdy nezapomenu. Z těch, kdo byli dole, už se nikdo nevrátil, ani Ty. Ale já nejsem sama. Je se mnou náš Míša. Každý rok s ním jezdím na hory. Když se zeptá na tátu, vyprávím mu, jaký byl jeho táta hrdina. Chtěl zachránit život několika cizím lidem a sám s nimi zahynul.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama